Geocaching je turistická, navigační a trochu i internetová hra. Všechno najednou. Spočívá v tom, že někdo na neznámé místo ukryje schránku, které se v angličtině říká cache – čtěte a dnes už také většinou pište „keš“. Na internetu zveřejní její souřadnice a různé doplňující informace. Ostatní potom tuto schránku pomocí navigačních přístrojů hledají. Při nalezení se zapíšou do sešitku ve schránce, případně si vyberou něco z obsahu a výměnou do keše vloží něco svého. Po návratu svůj nález anebo i neúspěch svěří speciální internetové schránce.
Na tento dávný výlet jsem si nedávno vzpomněla a tak mě napadlo, podívat se na internetu, jestli nějaké kešky nejsou i v blízkém okolí. A byly :) Původně jsem měla v plánu vyrazit je hledat v rámci procházky se skoropůlročákem v kočárku a pěším skorodvouleťákem. Ještěže skorodvouleťák v úterý odmítl jít na procházku. S takovým doprovodem bych to nezvládla. Nechala jsem teda doma všechny tři chlapy a vyrazila sama.
První kešku mám asi 85 m od domu. Naladila jsem mobil na hledání kešek :) a vyrazila. Signál bohužel nic moc. Vlastně nejdřív vůbec nic, takže jsem se musela kus vracel. Ale nakonec se zadařilo a moje první keška byla objevena. Hledání na místě mi zabralo jen chvilku, protože tato keška je celkem velká. Prohlídla jsem si obsah krabičky, logbook, do kterého se zapisují týmy, které už kešku objevily, sama jsem se taky zapsala a vyměnila něco za něco :) Nafotila, zabalila, zahrabala a šlo se dál.
Druhá keška měla být taky nedaleko. Něco přes 300 m. Signál opět stávkoval, tak jsem šla mírně naslepo. Nakonec mi mobil hlásil vzdálenost 0 m, i když jsem věděla, že "tady to teda určitě není". To už jsem si říkala, že se nedá nic dělat a zkusím to příště, po tom, co pořádně nastuduju mapu nebo začnu líp ovládat navigaci v mobilu :) Směrem do místa, kde jsem kešku tušila, vedla náhodou pěšinka, tak jsem tam jen tak vlezla, že se podívám...co kdyby náhodou. A ono náhodou jo :) Po pár metrech jsem poznala místo z fotky, která byla na internetu u zadaných souřadnic této kešky. Hledání mi teda trvalo o dost dýl než to první. Taky šlo o menší kešku (i když jsou ještě menší :) ). O to větší je ale pak radost :) Opět proběhlo prohlížení, zapisování, měnění, focení a opětovné skrývání :) A hurá domů.
Můj první lov za dvěma nejbližšíma keškama trval skoro hodinu a půl :) Pěkně jsem se u toho zapotila...a hlavně pročistila hlavu. A to už občas potřebuju jako sůl.
Mimochodem…záměrně nedávám fotky konkrétních míst. Jen si hledejte sami, až sem zavítáte ;) :))
